Sen o Popelce

Jen takové krátké zamyšlení o tom, jak se plní životní sny. Plní se, ale jinak, než si to představujeme.

Asi jako každá malá holka jsem kdysi chtěla být jako Popelka. Musím říct, že se mi ten sen splnil. V trochu jiném pořadí ovšem. Nejdříve ten "princ", pak na jeden den hezké šaty a teď už několik let přebírám na podlaze nikoliv hrách a čočku, ale hračky, oblečení, zbytky jídla, pastelky, papíry, kartáčky na zuby a další věci, které by správně měly být někde úplně jinde. Nestěžuji si. Jak říká můj technicky založený manžel: "Víš jakou větu používají v první práci nejčastěji absolventi humanitních univerzit? Přece: 'Chcete to s tatarkou nebo s kečupem?'" Pokud ho uvidíte, tak bych chtěla jen poznamenat, že ten účes, kterému říká "U vás hořelo?" nemá jako trest za tyhle řeči.Coby absolventka humanitního oboru toho přece jen vím víc o historii a o psychologii než o tom, jak se stříhají vlasy.