Pták Ohnivák 6/6

Za čtvrt hodiny se objevila druhá jachta a na ní stál mladý král Kabulus, s úsměvem od ucha k uchu. Sofie protočila panenky a prohrábla si rukama své zkrácené vlasy. Ryška akorát dokončila své dílo.

„Pan Kečup, to snad ne,“ ucedila Sofie mezi zuby.

„Je to už dvanáct let,“ sykla Lucie. „Snad bys mu konečně mohla odpustit.“

Kabulus zíral na Zlatovlásku Sofii s nehraným úžasem a Ryška mrkla na Vítka. „V Hromu psali, že nesnáší, když mají ženy krátké vlasy.“

„Ty jsi zlatá,“ usmál se Vítek.

Asi už tušíte, jak to celé dopadlo, takže to trochu zkrátím.

Král Kabulus se ten den sblížil s Lucií a z té se do půl roku stala královna Krasozemě. Vůbec mu díky tomu nevadilo, když viděl, jak se Vítek zamilovaně loučí se Sofií a domlouvá se s ní, že přestoupí na stejnou univerzitu, na které studovala i ona.

Kabulus samozřejmě splnil svůj slib a zoologická zahrada v Těšibořicích mohla brzy na to začít lákat návštěvníky na nový přírůstek – hříbě koně Zlatohřiváka.

Ryška Lišková a princ Miroslav si každý večer dlouze telefonovali. O svatbě se zatím nemluvilo, ale každý, kdo Mirka viděl, pochopil, že je zamilovaný až po uši.

Pták Ohnivák se přestěhoval i se svými samičkami do Jabloňového království. Ředitel zoo se jich zbavil všech moc rád, protože Ohnivák vykradl v mezičase jedno zlatnictví a zoo z toho měla nepříjemnosti.

Ti tři princové díky té cestě dospěli, a když se jich král s královnou ptali, co by chtěli k Vánocům, nebyly na tom seznamu žádné hry, komiksy, ani stavebnice. Domluvili se, že ta zlatá jablka použijí na to, aby v létě všichni společně vyrazili na cestu kolem světa.

„I se Sofií,“ upřesnil to Vítek, když o svém plánu říkali rodičům.

„I s Ryškou,“ ozval se Mirek.

A Pravoslav? Asi vás to překvapí, ale usoudil, že na světě jsou i zajímavější věci než studium práv. (To není nic proti právníkům, aby bylo jasno. Jedna z mých nejlepších kamarádek má advokátní kancelář.)

Všichni tři princové se vrátili z té cesty s novou láskou a tou Pravoslavovou byl pták Ohnivák. Nakonec si toho darebáka docela zamiloval. Věděl, že je možné vycvičit sokoly, a tak se rozhodl vycvičit si i tuhle obří straku. Neptejte se mě, jak to udělal, to netuším. Možná, že mu přišla vhod ta láska k právu, protože Ohnivákovi dokázal nějak vysvětlit, že pokud něco chce, musí za to vždycky zaplatit. A tak se stalo, že i když se v království tu a tam ztrácely nejrůznější šperky, lidé namísto nich vždycky našli zlaté peříčko, které jim tam nechal polepšený pták Ohnivák.

Pravoslav se díky tomu stal mezi ornitology docela známou osobností. Když ho pak vzali příští rok bez přijímacích zkoušek na univerzitu ke studiu přírodních věd, nebylo to kvůli tomu, že byl princ, ale kvůli jeho úspěchům s ptákem Ohnivákem.

Král s královnou byli nadšení z toho, jak ten výlet jejich chlapcům prospěl. Dokonce se jim zdálo, že jsou teď všichni mnohem skromnější. Možná, že v tom měla prsty Ryška, která jim vyprávěla o tom, jak těžký život někdy prostí lidé mají.

Dalšího léta je proto všechny trochu překvapil Pravoslav, když jednou při obědě (bylo to krátce před tou plánovanou cestou kolem světa) váhavě spustil: „Ta naše jabloň má letos dokonce dvaadvacet jablíček. Jestli všechny dozrají, bude z toho rekordní úroda.“

„Copak? Právě vyšla nějaká nová stavebnice?“ rýpl si Mirek.

Pravoslav rozpačitě zavrtěl hlavou, kousl se do rtu a podíval se na rodiče. „Něco bych chtěl, ale skoro se to bojím říct, je to totiž moc drahé.“

„Co by to mělo být?“ zeptala se královna.

„Prosím vás, nedivte se, až to řeknu. Je to opravdu moc nákladná záležitost, ale mám to dobře rozmyšlené a ve výsledku bych tím dokázal vydělat dost peněz.“

„O co jde?“ pobídl ho král.

„Já bych chtěl založit vlastní zoologickou zahradu,“ vyhrkl Pravoslav. „Mám to všechno spočítané a naplánované, a dokonce vím i to, kde bych sehnal draka. Byl by to trhák. Lidi by se sem hrnuli. Žádná jiná zoologická na světě nemá draka, to mám zjištěné.“

Král se usmál. Trochu se bál, že Pravoslav bude chtít nějakou drahou hloupost, ale tohle znělo jako promyšlený plán. Spíš jen aby je vyzkoušel, mrkl na své starší syny a zeptal se jich: „Co vy na to, kluci? Znamenalo by to, že za ta letošní jablka nic zvláštního k Vánocům nedostanete.“

„Jsme už dospělí, tati,“ odpověděl Mirek. „A když mu to udělá radost, tak proč ne. Aspoň budeme mít jednou kam vodit svoje děti.“

„Jednou,“ řekl Vítek trochu rozpačitě. „Doufám, že to jednou nebude za tak dlouhou dobu. Rád bych se totiž příští rok oženil.“

„Takže letošní úroda padne celá na zoo, ta následující na svatbu a ten rok potom připadnou všechna zlatá jablka Mirkovi?“ navrhla královna.

Princové se na sebe podívali a přikývli. „Domluveno,“ řekli jednohlasně.

Všichni tři se spokojeně usmívali. Byli přece bratři a co by to bylo za bratry, kdyby se nedokázali domluvit? A kdyby nedokázali vyřešit každý problém společně?

A jako by jim to chtěl připomenout, vlétl dovnitř otevřeným oknem pták Ohnivák a vrhl se na stříbrnou lžičku, která ležela na stole. Pravoslav rozčileně vyskočil a pták se na něho omluvně podíval, rychle si vytrhl z ocasu jedno pírko a upustil ho na stůl. Pak vylétl i se svou kořistí ven.

Pravoslav rychle přiskočil k oknu a díval se, kam pták letí.

„Zajímalo by mě, kam všechny ty věci nosí,“ povzdychl si. „Zatím jsem na to nepřišel.“

„Možná bychom to mohli vypátrat společně,“ navrhl Vítek. „Víc hlav víc ví.“

„A vždycky se hodí, když jedna z těch hlav patří navíc Ryšce,“ řekl Mirek. „Je to taková liška podšitá, ale asi právě proto ji mám tak rád. Je samé překvapení a člověk se s ní nenudí.“

„Tak jí zavolej,“ přikývl Pravoslav. „Sice už jsem Ohniváka naučil, aby za ty věci platil, ale myslím, že je čas na další akci. Tohle dělat nemůže.“

„Je to přece jen velká straka,“ namítl Vítek. „Nechceš toho po něm moc? To ho chceš odnaučit sbírat třpytivé věci?“

Pravoslav zavrtěl hlavou. „Spíš by měl pochopit, kolik co stojí. Minule zaplatil jedné paní zlatým pírkem za stříbrný knoflík. Pokud bude lidi takhle přeplácet, bude za chvíli vypadat jako oškubaná slepice.“

Mirek se rozesmál. „Nechceš místo té zoo raději cirkus? Stává se z tebe úplný krotitel dravé zvěře.“

„Krotit zvěř může i v zoologické zahradě,“ namítl Vítek, „vždyť se chystá vycvičit si i draka.“

O té zoologické a o ptáku Ohnivákovi žertovali ještě velice dlouho, i když Pravoslav to myslel naprosto vážně a doopravdy to pak udělal. Byla to zoologická jako každý jiná, s výběhy a ohradami, jenom ten pták Ohnivák si tam vykračoval mezi lidmi jako nějaký pán a neměl v ní žádnou svou voliéru. A jelikož se díky Pravoslavovi dočista změnil, nejenže si už nikdy nevzal nic bez dovolení, ale za věci začal zkrátka a prostě platit penězi jako každý jiný. Získával je od zlatníků a směnárníků za ta zlatá pírka. A od té doby, co se naučil počítat, nosil na krku cedulku, na které stálo: Prodali byste mi tento šperk? Lidé většinou odpověděli, že ano, a Ohnivák jim pak odpočítal peníze, které měl srolované do ruličky a připevněné na noze.

Každopádně, ani když ti tři bratři dali hlavy dohromady, tak zatím nepřišli na to, kam si ten pták ty své poklady nosí, a to jim u toho pomáhala nejen Ryška Lišková, ale i Sofie, jejíž jméno znamená moudrost. Takže je ten pták Ohnivák nakonec stejně převezl, a to navzdory tomu, že se tak polepšil.

Zazvonil zvonec a téhle pohádky je konec. A teď mi řekněte, není tohle trochu lepší příběh než ten, ve kterém liška Ryška pomůže kralevici ukrást Zlatovlásku, Zlatohřiváka i ptáka Ohniváka a kdy starší bratři toho nejmladšího zabijí a vlastní otec je dá za to popravit?